Můj příběh

Jsem celostní lékařka, ve své práci propojuji poznatky ze západní medicíny, přírodní léčbu, práci s energií a seberozvojové praxe. 

Pět let jsem se s oddaností věnovala pacientům na interním oddělení a následně jsem se stala praktickou lékařkou. Tyto zkušenosti mi umožnily pečovat o lidi na komplexní a zároveň osobní úrovni.

Jako maminka jednoho chlapečka a jedné dušičky žiji principy kontaktního rodičovství a šířím povědomí o laskavé a respektující výchově.

V naší rodině také milujeme rituály a oslavy svátků Kola roku. Kromě mé role lékařky a maminky se věnuji průvodcovství žen a maminek na jejich cestě k radostnějšímu životu.

Můj příběh

Už při studiu medicíny jsem si všimla, že prožívám příběhy pacientů úplně jinak, než moji spolužáci. Jejich příběhy se mě vždycky tolik dotýkaly! Od narození jsem vysoce citlivá. Cítím, co jiní prožívají, jsem empat, cítím také energie v lidech a na různých místech. To jsou věci, které se nedají změřit a dokázat. Věci, které západní medicína neumí uchopit.

Nikdy jsem se nechtěla omezovat jen na západní medicínu, zajímaly mě i další směry. Už během studia jsem se věnovala i psychosomatice a přírodní medicíně, sbírala bylinky a absolvovala jsem kurz reiki.

Svou práci jsem dělala celým srdcem, jinak to ani neumím. Pacienti i jejich rodiny si velmi chválili můj přístup. Říkali, že jsem první lékař, který s nimi mluví tak citlivě a zároveň otevřeně. Který jim dává pocit, že oni a jejich prožívání je důležité. Jejich zpětné vazby mi dělaly velkou radost. Bavilo mě být v nemocnici součástí týmu a řešit velké věci. Bavila mě také akutní medicína, i když to bylo často hodně náročné jak psychicky, tak fyzicky.

Jenže jsem se rozdávala moc. Chtěla jsem všem pomoct, všechny zachránit. Pomáhala jsem druhým a málo myslela na sebe. Pracovala jsem spousty hodin, noční služby a šílené přesčasy. Když jsem pak měla volno, chtěla jsem si to vynahradit a využít ten čas na maximum. Chtěla jsem stihnout všechno, nacpat do těch několika volných hodin co nejvíc. Jela jsem na plný plyn. Málo jsem spala.

Určitou dobu se mi dařilo takto fungovat, ale po několika letech si to přetěžování začalo vybírat svou daň. Tělo řeklo dost a začalo se ozývat. Po každé 24 nebo 32 hodinové službě přišla druhý den migréna. Byla jsem protivná hlavně na své blízké, s mužem jsme se vždycky po službě pohádali.

Z ničeho nic mi docela rychle v děloze vyrostl myom, což je naštěstí nezhoubný nádor, ale může tlačit a vadit v děloze. “Pokud touhle rychlostí poroste dál, možná nebudete schopná otěhotnět a donosit dítě“, řekla mi tehdy gynekoložka.

Když jsme se poprvé rozhodli, že se chceme začít snažit o miminko, vyšlo to na první pokus! Měla jsem obrovskou radost.

Na běžné ultrazvukové kontrole ale přišel šok. Srdíčko miminka se nehýbalo. Zamlklé těhotenství.

Bolelo to šíleně. Na duši, samotný potrat pak i na těle.

Jak to bylo dál?

Celý příběh najdete TADY>>