Video kurz Kolo roku

Vydejte se na podzimní procházku později než obvykle - když už je večer a je šero nebo tma. Zkuste jít chvíli potichu a naslouchat, co všechno příroda „říká“, když se ukládá ke spánku.
Naslouchejte tichu, šustění listí, vnímejte vůni dřeva a vlhké hlíny. Můžete si nést lucerničky nebo svíčky. 
Z nasbíraných darů – listů, větviček, kaštanů a žaludů – vytvořte venku malou mandalu nebo oltářek.

Povídejte si o tom, co všechno díky přírodě a Matce Zemi máme, co nám dala za celý rok.
Je to prosté, a přesto silné „děkuji“, které můžeme Zemi s dětmi dát.

Vyprávěj dětem pohádku o stromu, který nyní shazuje listy, aby přečkal zimu a nasbíral sílu na nové.
Nakreslete spolu „strom roku“ – jeho proměny i s kořeny, listy a semínkem, které čeká pod zemí.

Můžeš přidat i příběh o malém světýlku, které se nebálo tmy.

Příběh o malém světýlku

Kdysi dávno, když se dny začaly krátit a tma přicházela dřív než jindy, narodilo se v zemi malé světýlko.
Bylo sotva vidět, jen jemně poblikávalo – ale mělo v sobě velikou odvahu.

Kolem něj byla tma. Tichá, hustá, a někdy trochu studená.
Ostatní světýlka se schovala pod listí a čekala na jaro, ale tohle jedno ne.
Řeklo si:
„Nebojím se tmy. Ona mě jen učí, jak silně umím svítit.“

A tak se rozsvítilo – nejprve jen maličko, pak víc a víc.
Jeho světlo nebylo hlasité ani oslnivé, ale teplé a klidné.
Všechno kolem se díky němu změnilo – tma už nebyla strašidelná, ale měkká, skoro přívětivá.

Přiletěla sova, posadila se poblíž a zašeptala:
„Děkuju ti. Tvé světlo mi pomáhá vidět na cestu.“
A světýlko se usmálo, protože pochopilo, že i malé světlo může udělat velký rozdíl.

Když pak přišla nejdelší noc, světýlko dál svítilo – a v jeho světle se objevovaly nové barvy, tvary a příběhy, které nikdy předtím nevidělo.
Protože ve tmě, když máme odvahu zářit, můžeme objevit své největší dary.

Od té doby si lidé vyprávějí, že v každém z nás je takové malé vnitřní světýlko – něco, co je jen naše a co může ohřát a rozjasnit svět kolem.
Když se nebojíme svítit, i s malým světýlkem můžeme zářit daleko a udělat kolem sebe hodně světla a radosti.

Tip navíc: Večer si to pak můžete ukázat prakticky - Světélkové poselství
Každé dítě řekne jedno přání nebo dar, který by chtělo do světa poslat.
Rozsvítíme svíčky postupně, ukazujeme, že i malé světlo může udělat velký rozdíl.

Připravte si společně podzimní hostinu – klidně jednoduchou, ze sezónních plodin.
Hodí se například dýně a kořenová zelenina - v polévce nebo zapečená, bramborová kaše s pečeným česnekem, pečená jablka se skořicí, medem a ořechy, pečené kaštany, teplý mošt a podobně.
Ke stolu položte jednu prázdnou misku nebo talíř – symbolicky pro všechny, kteří tu s námi kdysi byli.
Zapalte svíčku a v tichosti poděkujte – za život, za předky, za cestu, kterou kráčíte.
Dětem můžete vyprávět o (pra)babičkách a dědečcích (a jiných předcích), kteří už nežijí, o jejich životě, o tom, co jste od nich zdědili – nejen věci, ale i laskavost, odvahu či zálibu ve čtení:-).

Připravte si společně a namalujte kartičky s podzimními symboly: dýně, barevné listy, svíčky, jablka, hrušky, šišky, houby, noc, měsíc, vrána, vlk, ev. i kosti… fantazii se meze nekladou!
Hrajte klasické pexeso – ale pokaždé, když najdete pár, krátce si spolu povídejte, co vám symbol připomíná: vzpomínku, příběh, pocit, nebo něco, co vám dělá radost.
Hra rozvíjí soustředění, paměť i slovní vyjadřování a zároveň děti nenásilně seznamuje s tématy Samhainu: proměnou, tmou a světlem, hojností a podzimní krásou.

Podzim je čas proměn – příroda mění barvy, světlo ustupuje tmě a všechno se zklidňuje.
Zkuste si s dětmi tuto proměnu prožít hravě: vytvořte si samhainové masky.

Použijte to, co máte doma nebo venku – barevné listy, šišky, stuhy, kousky látky, peříčka, papír nebo kůru.
Masky mohou představovat duchy podzimu, lesní skřítky, víly z listí, zvířátka, nebo světélka, která září ve tmě.
Nechte děti, ať si samy vyberou, v co se chtějí proměnit.

Když jsou masky hotové, můžete si zahrát krátkou hru:
každý se v tichu “promění” – zhluboka se nadechne a tiše vstoupí do své role.
Jak se asi cítí duch listí, který šustí ve větru? Nebo malé světýlko, které svítí ostatním na cestu?

Nakonec si povídejte o tom, jaké to bylo být někým jiným, a že někdy, když se bojíme tmy nebo změny, pomáhá nám právě fantazie a světlo uvnitř nás.

Samhain je čas pouštění, uzavírání a klidného nadechnutí před novým začátkem.
Stejně jako příroda odhazuje listí, i my můžeme pustit to, co už nám neslouží – staré obavy, smutky, neklid nebo něco, co už nechceme nést dál.

Společně si připravte malé papírky.
Každý může napsat nebo nakreslit, čeho se chce zbavit – třeba strach, který ho tížil, zlozvyk, který už nepotřebuje, nebo smutek, který chce proměnit v klid.
Menší děti mohou jen nakreslit barvu nebo tvar, který ten pocit vyjadřuje.

Pak si zapalte oheň (může být venku v ohništi nebo doma v krbu, případně svíčku a misku, do které hořící papírek odhodíte).
Při pálení papírků si můžete říct:

“Děkuji ti, že jsi tu se mnou byl. Teď tě pouštím s láskou a nechávám tě proměnit v nový začátek.”
Pozorujte, jak se plamínek dotýká papíru a mění ho v kouř a popel.
Je to malý zázrak proměny – připomínka, že všechno, co odevzdáme s důvěrou, se může přetvořit v něco nového a dobrého.

Nakonec si můžete chvíli v tichu sednout a říct si:

“Teď mám v sobě místo pro něco nového. Co bych chtěl/a pozvat do svého života?”
Můžete si to i nakreslit – světýlko, květinu, semínko nebo hvězdu – symbol nových začátků.

Na přelomu října a listopadu lidé v našich krajích tradičně pekli pečivo na památku zemřelých a svých předků. Každý region měl trochu jiný recept i tvar, ale záměr byl všude stejný – podělit se, projevit úctu a poděkování.

Peklo se hlavně malé sladké pečivo, které se rozdávalo pocestným nebo chudým u kostelů.
Ještě na začátku 20. století bývalo běžné, že děti i dospělí chodili „po rohlíkách“ – obcházeli domy a dostávali čerstvé pečivo místo dnešních sladkostí.

Na stolech se objevovaly makové rohlíky, housky, bochánky nebo věnečky.
Někde se pekly kousky těsta ve tvaru zkřížených kostí, kterým se říkalo kosti.

Časté bylo dušičkové pečivo – malé kroužky nebo věnečky, často plněné mákem, tvarohem nebo povidly.
Jejich kulatý tvar symbolizoval koloběh života a propojení generací – těch, kdo tu byli, jsou i teprve přijdou.

V minulosti se kousek jídla nechával za oknem, aby se duše mohly posilnit.

Upečte si takové sváteční podzimní pečivo spolu s dětmi! Jeden kousek pak můžete symbolicky nabídnout předkům a spojit to se vzpomínkovou hostinou.

Venku nebo doma vytvořte „jeskyni klidu“ – třeba deku přes stůl, kam si děti mohou zalézt.

Řekněte dětem, že na podzim příroda pomalu usíná a sbírá sílu na nový rok – stejně tak my si někdy potřebujeme odpočinout.

Každé dítě si může do své jeskyně vzít něco, co má rádo – plyšáka, kamínek, oblíbenou hračku nebo obrázek.

Můžeš to uvést: „Když jsme potichu, můžeme slyšet svůj vnitřní hlas a svoje tělo.
Někdy nám řekne, po čem toužíme, co by tělo potřebovalo,
a někdy jen pošeptá – odpočiň si, všechno je v pořádku.“
Pak si všichni společně udělejte hluboký nádech a výdech, zavřete oči a poslouchejte, jak zní ticho.

Po chvíli se zeptejte:

„Co jsi cítil(a), když bylo všude ticho?“
„Co ti pošeptal hlásek uvnitř tebe?“

Cílem není, aby dítě řeklo „něco hlubokého“, ale aby si uvědomilo, že ticho je bezpečné, že může poslouchat sebe a že i klid je důležitý.

Společné sledování filmu může být součástí vašeho malého rodinného rituálu – klidný večer se světýlky, teplým čajem, sdílením a příběhem, který zahřeje srdce.
Po filmu si můžete povídat o tom, co děti zaujalo, co jim připomnělo jejich vlastní zkušenost, nebo si něco vyrobit, nakreslit či jen chvíli mlčet spolu v teple a tichu.

Coco (Pixar, 2017)
Film nádherně zpracovává myšlenku, že naši blízcí zůstávají s námi, dokud na ně myslíme. Přináší radost, barvy i vděčnost – přesně to, co do tohoto období patří.

Myši patří do nebe (2021)
Velmi citlivý český animovaný film, který o smrti mluví s láskou a pochopením. Ukazuje, že konec může být začátkem – přesně jako v přírodě na podzim.

Můj soused Totoro (My Neighbor Totoro, 1988)
Totoro představuje ochranného ducha přírody – podobně jako staré keltské bytosti. Učí děti vnímat cykly, klid a dobrotu, která je všude kolem nás.